Seat Cordoba 1.6 GLX 55 kW

Hodnoceno: 10× Ohodnoťte toto auto - přihlašte se

Popis vozu

Cordobu mám už 7 let, mezitím už jsem něco odjezdil na novějším autě, čili tahle recenze je trochu opožděná a mohl bych tu tvrdě kritizovat, ale to by nebylo vůči o 10 let staršímu autu fér, takže tady Cordobu jen tak nějak „ukážu“.

Výběr
Na začátku roku 2004 jsem se rozhodl, že si konečně koupím vlastní auto. Nakonec jsem musel rozhodnutí kvůli povinnostem v práci o pár měsíců posunout, ale nadruhou stranu jsem si vydělal nějaké peníze navíc a tak jsem mohl navýšit uvažovaný rozpočet na koupi auta.Věděl jsem tedy jen to, že chci utratit maximálně 130 tisíc za benzína o obsahu maximálně 1.8, a to s 4 nebo 5 dveřmi. V té době mi každý s naprostou samozřejmostí doporučoval Golfa III a zároveň nikdo samozřejmě nechtěl pochopit, že se mi prostě nelíbí. Kdybych si vybíral auto o 7 nebo 8 let dříve, tak do dvojkovýho Golfa bych šel, ale ta trojka mi prostě nesedla. Jediným mým tajným typem byl Megane první generace, který splňoval moje kritéria a zároveň se mi fakt líbil. Škoda, že v té době ještě nebyl internet dostupný u každýho doma i na záchodě jako dnes a proto nezbylo, než fyzicky objíždět bazary a hledat. Bazary v blízkém okolí Klatov mi připomínali spíše vrakoviště, ale nakonec jsme s tátou objevili Vectru 1.8 r.v.1995, která vypadala slušně. Na druhý den jsem si pozval tátovo kolegu z práce, aby to zkouknul a ten řekl jasně „Necháme ji spát“ . Podle něj to byla bouračka a já neměl důvod mu nevěřit. Zároveň nám nabídl, že s námi vyrazí obhlídnout vzdálenější bazary. Zvolili jsme směr jihovýchod (České Budějovice atd.), ale daleko jsme nedojeli. Ve Strakonicích jsme ji našli. Odpočívala tam jen pár dní a byla tam mezi ostatníma jak princezna.Krásná modrá, naleštěná, decentní tuning (pár plastů, mračítka) , vyblejskaný elektrony ,no nádhera. Když jsme k ní přicházeli, doslova jsem se modlil, aby na ní nebylo namalováno 1.9 D nebo TDi, jako tomu bylo pár dní předtím u jednoho krásnýho černýho Megana, který měl na čelním skle 1.9 DTi. Dodnes mě mrzí, že jsem si jí „za mlada“ nevyfotil, protože tak krásná už nikdy nebude. Tak jsme se projeli, okoukli to a zaplatili. I sám prodejce poté přiznal, že se sám se sebou vnitřně vsadil, když bral auto do prodeje, že do týdne bude pryč.

Auto samotné
Takže je to Seat Cordoba 1.6,výkon 55 kW, rok výroby 1995. Při koupi měl najeto 108 400 km. Prodán jako nový v Německu, poté dovezen do Čech, kde jsem druhý majitel, takže celkově třetí. Předchozí majitel mi ještě prodal ojeté zimní gumy i s plecháčema a origo SEAT poklicema,celkem za „dvojku“ . Zimáky byli „noname“ ,rozměr 175/65 R14 a odjezdil jsem na nich dvě zimy naprosto v pohodě. Pak jsem koupil klasiku Polaris 2 stejný rozměr. Při koupi byli na autě elektrony obuté do letních Michelin 185/60 R14. Na suchu super, na mokru tragédie. Vydrželi taky dvě sezóny a pak jsem koupil Matadory. Výbava auta je na dobu vzniku slušná, 2 krát airbag, přední okna v elektrice, zrcátka vyhřívaná a elektricky nastavitelná plus další maličkosti. Jízdní vlastnosti se mi moc hodnotit nechce, protože po několika tisících km v Altee, mi Cordoba připadá jako loď na vodě, ale tenkrát se mi samozřejmě líbilo jak „dřepí“. Psát o obrovským kufru a malým vstupním otvoru je nošení dříví do lesa, ale ten zavazadelník je fakt bezednej. Tam se vejde věcí, akorát pak Cordoba leží jak starý Citroen na parkovišti. Co se motoru týče, tak s autem cvičí slušně pokud není naloženo, pak je to horší. Na vyšší zadek a horší výhled si musí řidič při parkování zvyknout, ale dnešní auta na tom nejsou o nic líp. Celkem jsem s autem doteď najel asi 100 000 km a paráda. Žádná velká porucha se nekonala. Náhradní díly z druhovýroby jsou za pakatel. Nepříjemně mě překvapila akorát elektrická stahovačka ve dveřích u řidiče, která selhala samozřejmě ne při krátké cestě z nebo do práce, ale při cestě na několikadenní výlet po vlastech českých. Za časného rána při sjíždění z D5 v Praze se ozvala rána a za chvíli bylo okno ve dveřích. Tak jsme projeli celou Prahu v chladu a smradu se spadlým oknem a na Agipu směr Liberec jsme plundrovali okolní keře, aby bylo okno čím podepřít. Takže dovolená byla s klackem ve dveřích. Zdá se maličkost, na větrání jsme měli ještě další tři okna, ale to je všude samý parkoviště na závoru atd.Člověk by si vykloubil ruku. Při výletě do Polska se celník taky divil, proč mu nemůžu podat doklady oknem. Nakonec ta stahovačka byla nejdražší díl, jaký jsem dosud na autě měnil. Žádná druhovýroba, pouze origo za 4500 Kč. Jsem také hodně překvapen, jak mi to „nehnije“. Mezi fotkami je koroze z jednoho spoje pod nárazníkem na zadku auta a to je vše. Jednou jedinkrát jsem měřil spotřebu podle dotankování. Bylo to po jízdě na dálnici, ve městě i na okreskách , jel jsem sám a dělalo to 6.9 litrů na 100 km. Takže při naloženým autě by se to do 8 litrů určitě vešlo. Všechny kilometry jsem najezdil vesměs po Česku, do a z práce, pár delších výletních cest . Jednou jsem měl možnost vyzkoušet maximum v Německu. Kamarád si jel pro Focuse do Ga-Pa a já jsem ho tam vezl. Na několika rovných úsecích mezi Deggendorfem a Mnichovem jsem párkrát zkusil plyn na maximum a hodilo to cca 195 tachometrových, takže to vidím tak 180 reálných. Samozřejmě, že spotřeba byla v tu chvíli astronomická. Každopádně na závěr můžu říct, že to auto ze mě asi udělalo Seaťáka se vším všudy.