Po několika nezdarech získat všude vychvalovanou Fiestu ST na zkušební jízdu se na mě konečně usmálo štěstí. U jednoho dealera Fordu se objevil referentský kus s 11.000 km na tachometru. Následovala domluva s ochotným prodejcem a dnes jsem tedy měl možnost FieSTu vyzkoušet. Oproti předpokládanému místu konání v Pardubicích, kde je hlavní sídlo dealera, se Fiesta nacházela v Jablonci nad Nisou. Příjemná zpráva, když uvážíme, že ujetá vzdálenost se tak snížila na polovinu.

Předpověď slibovala na sobotu hezké počasí a skutečně, ráno se sice kolem Labe povalovala mlha hustá tak, že by se dala krájet, ale jakmile jsem opustil Děčínskou kotlinu směrem na Liberec, udělalo se vyloženě nádherně. Na místo jsem dorazil s časovou rezervou, která se mi hodila, protože v Jablonci jsem dokonale zabloudil. A "rady" místních domorodců provázené hloubavým výrazem a protáhlým obličejem mi věru příliš nepomohly. Přesto, přijel jsem na čas.

Uvítal mě ochotný prodejce z telefonu ve věku cca 50 let, dali jsem si kávu a já mezitím obhlížel na ploše vystavenou FieSTu v barvě Spirit Blue. Musím přiznat, že naživo mě tahle barva moc nenadchla - Fiestě celkem vzato sluší, ale příliš na ní vynikají zadní dosti neforemná světla a v reálu má trochu jiný nádech než na fotkách. Záleží samozřejmě na světelných podmínkách, ale v mých očích až neodbytně dávala vzpomenout na modrou základní z běžných verzí Fordů. Alespoň tedy v umělém světle showroomu. Po otevření dveří vás nejprve do očí udeří podsvětlený nápis na prazích a následně už je nespustíte z perfektně tvarovaných a v tomto případě i částečně kožených Recar. Nikoli v oranžovo-šedé kombinaci známé z většiny testů ve spojení se speciální barvou oranžová Molten, nýbrž v kombinaci šedo-modro-šedé. A řeknu vám, je to dobře, ten efekt kontrastu Spirit Blue a řvavé oranžové už by lidské oko nemuselo vydržet.

Fiesta už těžko někdy v interiéru dosáhne šarmu některých francouzských aut nebo střízlivé elegance a vnímané kvality z dílny našich západních sousedů, přesto je provedení ST v rámci výbavových stupňů modelu na úplném vrcholu a dokáže majitele přinejmenším nerušit. Je to dost nebo málo ? Těžko říct. Za sebe eSTéčku vyseknu poklonu jako Brno. Neměl jsem nutkavou touhu vzít nohy na ramena, jak se mi to stalo u superplastově šedivé Fiesty ve výbavě Trend. Hodně k tomu pocitu přispívá celočerné (včetně stropu) provedení, přerušované "kovovýmu" doplňky ještě v únosné míře. Na hnidopišské zkoumání detailů nebyl čas, ale dovolím si alespoň srovnání s nedávno také "testovaným" japonským bakeliťákem - Swiftem Sport. Jasně a krátce - ve zpracování a péči o detail Ford nepokulhává ale belhá, Suzuki dokáže i při zaměření na láci přesvědčit více. To není pro evropskou automobilku zrovna dobré vysvědčení. A nejedná se jen o kličky dveří a funkční tlačítka - např. na první pohled efektní (přitom výborně se držící a přiměřeně velký) volant už druhým pohledem za tím v SSS zpracováním zaostává. Ale abych to shrnul - FieSTa má v mých očích štěstí hned ze dvou důvodů. Za prvé ve verzi ST+ je opravdu v interiéru nejlépe zvládnutou Fiestou, a za druhé v kategorii těchto "rozzuřených" prcků jsem ochoten odpouštět mnohem víc než třeba ve střední třídě.

Ještě zkontroluji přístup na zadní sedadla a jdeme jezdit. Pán startuje a vyjíždí ze showroomu. Namísto pisklavého zaječení maloobjemového benziňáku se z výfuku !!! ozve hluboký, plně znějící tón. Nasedám na místo řidiče a srovnávám sedačku. Nemám pocit slepice na hřadě, ale o něco níž by se mi pravda chtělo. A co Recara ? Propánajána, jak v tomhle mám sedět ? Zadek se mi vejde akorát, ale záda se mezi bočnice ne a ne vtlačit. No to bude jízda - rovnou k chiropraktikovi. Je neuvěřitelné, že po pár kilometrech záda samovolně zapadnou a na tlačení bočnic si ani nevzpomenu. Projíždíme Jablonec a já bedlivě pozoruji vychovanost FieSTy při běžné jízdě. Příjemně akorátní naladění spojky a precizní (opravdu - precizní) řazení s krátkými dráhami městské pojíždění činí snadněji snesitelným, zrovna tak jako Ecoboost s jeho záběrem "vocpoda" a schopností jezdit klidně a tiše i v nejnižších otáčkách. Kamenem úrazu je tvrdý podvozek. Ne že by odskakoval nebo jinak jančil na hrbolech, jámách, zoufalé dlažbě a podobných libůstkách - a ani zvukové mlácení se nekoná. Jenže přenos stavu vozovky na tělo posádky je tak intentivní až vás nutí přemýšlet, jestli u Fordů nezapomněli v tom chvatu namontovat pružiny. Neříkám že je taková jízda za hranicí snesitelnosti, ovšem o nějakém komfortu nemůže být řeč.

Konečně míjíme ceduli Obec a stoupáme do vrchu po kvalitní silnici. Začínám tlačit na plyn a poněkud křečovitý úsměv z města se mění ve spokojené mručení. Prodleva turba je téměř neznatelná a motor začíná hezky tahat už od 1500 otářček. Užívám si svižné ale plynulé jízdy, pro radost předjedu pár aut a při té příležitosti vyzvídám, jak je to v okolí s četností VW Passat o větším než malém výkonu. Tohle je tedy jedna možnost, u SSS nemyslitelná. Využíváte turba, řadíte výš už ve středních otáčkách a stále cítíte ochotu zatáhnout, i na šestku. Motor je přitom tichý a máte pocit o dost pomalejší jízdy.

Najíždíme na dálnici směr Turnov a je čas vyzkoušet dynamiku naplno. Pravá ruka už mi tou nečinností málem zdřevěněla. Srovnávám tachometr na 140 a řadím se do levého pruhu. Jízda na dálničním limitu nepřináší nijak zvláštní zvýšení hlučnosti, v pohodě se bavíme a zvuk motoru je i nadále hodně utlumený. Koneckonců otáčky se ještě nedostaly ani ke 3.000. V zrcátkách bedlivě pozoruji všechno kolem sebe, podřadím na 4 a tlačím na plyn. Fiesta se rozlétne a interiér naplní krásný a přirozený zvuk. Jj, já vím - ten symposer. No, možná je to tím, že narozdíl od Focusu ST je zde všechno plně mechanické - laděná membrána a zvukovod - každopádně to zní velmi přirozeně a příjemně. Rychlost letí nahoru, ale o to mi přece nejde. Zpomaluji, hezky do pravého, a číháme na další "oběť" coby záminku k rozeznění toho drivers songu. A tak pořád dokola a za chvíli jsme u Sychrova. Sjíždíme z dálnice a zpátky se vracíme po okreskách.

Tak teď se ukáže, milá slečno eFeSTé, zdali jste alespoň způlky tak zábavná, jak se o vás píše. Po očku mrkám na svého spolujezdce, ale pán se tváří statečně a pokud by teď zrovna chtěl být úplně někde jinde, tak to nedává najevo. Možná jen tím, že hovor jaksi umlkl. Trasu neznám a dávám si velký pozor, abych něco nevyvedl. V první přehledné ostřejší zatáčce ještě poněkud zadrženě, ale v každé další už odvážněji šlapu FieSTě na krk. Nastává druhý způsob jízdy. Řazení, řazení, řazení. Žádné mechanické cvakání jako u SSS se nekoná - řazení Fiesty je ale ještě lepší. Hladké, rychlé, přesné. Zkrátka radost. Ve spojení s rychlými reakcemi na plyn je to blízko řidičskému nebi. Řízení reaguje i na malé pohyby okolo středové polohy, je příjemně tužší , ale - a teď pozor ! žádné tahání za volant. Všichni víme, že torque steer je vlastně špatně, ale že svým způsobem přispívá k pocitu síly auta, no mně tedy rozhodně nechyběl. Jen přirozený stud způsobuje, že už se nesměju nahlas. Motor pod plynem nádherně tahá, řadím podle citu někde mezi 5 a 6 tisíci a ten zvuk, ten zvuk mě budit ze spaní.

Zatáčky vyřezává FieSTa s ještě větší jistotou než SSS. Abych ale nebyl špatně pochopen, FieSTa není v tomhle ohledu lepší než SSS, alespoň pokud jsem to schopen posoudit. I s ohledem na spolujezdce jsem se vyloženě na hraně nepohyboval a žádného nedotáčivého smyku nedosáhl. FieSTa je ovšem Swiftu vyrovnaným soupeřem a ten pocit větší jistoty pramení jaksi z větší robustnosti, hmotnosti, lepšího sezení atd. A předčí ho, celkem pochopitelně, na výjezdech a v celkové dynamice. Na druhou stranu, když pominu to nepěkné městské natřásání, kde je spojení FieSTy s řidičem až nežádoucně přítomné, je SSS možná o chlup více tzv. řidičským autem. V otázce chování (nikoliv naladění) podvozku si ovšem mohou podat ruce a poblahopřát si. Oba jsou skvělé.

Okresky končí a vracíme se po autostrádě do Jablonce. Ještě jednou pět minut natřásání, ale v tuhle chvíli už mám hlavu plnou lepších zážitků. Nemohu posoudit celou třídu malých hot-hatchů, ale začínám věřit, že FieSTa je chválena právem. Je to skutečně velmi zábavné auto a odpověď na otázku, jestli jízda s ní dokáže přebít trochu rozpačitý dojem ze vzhledu a zpracování, zní takto: Jednoznačně ANO. SSS mám hrozně rád, ale kdybych si měl do zítra vybrat jenom jednoho z těchto dvou diblíků, obávám se, že bych ráno řekl : Fiesta.

[odkaz] další fotky v galerii

V tomhle ohledu zatím nemohu sloužit. Nového Swifta jsem ještě nejel. Když jsem jel minulý týden kolem dealerství Suzuki u nás, jeden modrý tam v záplavě Vitar a Ignisů už stál. Ale neměl jsem čas se na něj ani jít podívat. Až to napravím, určitě tady svoje dojmy hodím do placu. ;-)

Zdravím, zajímal by mě názor spokojeného uživatele na nového sviště, zejména co se dynamiky motoru Dualjet týká a porovnání jízdních vlastností (nový by měl být lehčí, tudíž by s Dualjetem měl být mrštnější?) a také stran spotřeby. Děkuju a zdravím a hodně dalších kilometrů!

Wau, :-O to su naozaj krasne vysledky na Sprit...
Swift patril od zaciatku do mojho vyberu, len som mal velke pochybnosti o dynamike kombinacie motora 1.2 + HDM, lebo skusobna jazda v meste nema takmer ziadnu vypovedaciu schopnost.
Ale na vsetky moje otazky som prave tu dostal odpovede v duchu mojich narokov a poziadaviek na druhe auto.
V sucasnosti ulohu druheho auta u nas plni Mazda2, 1.5, 5MT, 2010, ktora na moje pocudovanie zvladla uz aj rychlost 200 km/hod a ma takisto skvele jazdne vlastnosti.
Dufam, ze Swift bude jej dostojny nastupca.
Vdaka za prispevky a nazory.

Za 3 měsíce tomu budou dva roky od koupě a za sebe mohu říct, že mě zatím ani jednou nenapadlo Swifta vyměnit. No, možná tak leda za Swift Sport. >:-[] Každopádně to je z mé strany pro Swiště výborné vysvědčení. A opravdu za tu dobu nebyl jediný problém a to Swiště moc nešetříme. Jezdí většinou v městském a příměstském provozu, ale zvládne i meziměsto a dálnice. Nejdelší jízdu jsem s ním jel 980 km během jediného dne a přežil jsem. >:D Momentálně máme najeto lehce přes 20.000 km a vše funguje jak má. Celková průměrná spotřeba je při daném používání a s HDM automatem podle mě taky příznivá [odkaz] (poslední tankování jsem ještě nedoplnil, ale není tam žádná odchylka od průměru), takže Swifta jako druhé auto do rodiny, ať už s automatem nebo bez, mohu jedině doporučit. Ostatně nejsem jistě sám, kdo si Swifta jako druhé auto "vydržuje". ;-) [odkaz]

Ked tu tak krasne chvalite Swifta s automatom, tak sme sa doma rozhodli, ze kupime pre neznejsiu polovicu, (aj ked obcas nie je neznejsia), k nasmu japonskemu dieselu mestsky japonsko-madarsky benzinak s automatom.
Kupu planujeme na 3-4 mesiac 2015.
K vyberu som sa dopracoval po 6 mesacnom odskusavani vselijakych dostupnych aj este nedostupnych mestskych modelov aut na SK-u.
Zaverecny "podpis" pod vyhlasenie vysledku mojho vyberu dal tento prispevok a komentare k nemu.
Ostava mi len dufat, ze so Swiftom bude spokojna moja manzelka a ked je spokojna ona, som spokojny aj ja :-)

Zdieľam tvoj názor s týmto autom.
Ja som sa tento týžden prehúpol cez 46tisíc, s tým že mojích je 25 za necelý rok. (koncom septembra to bude presne rok). Zatiaľ až na tú prevodovku a jej rezonovanie sa nič nevyskytlo KLOP KLOP. Dolievam len benzín a po vypočítavaní na základe najazdu a načerpaného paliva mi to výjde stále 5litrov. Palubný počítač je v tomto stále o 0,2l optimistickejší, takže vätšinou mi tam svieti 4,8 >:D V poslednom čase som s n´mi častejšie absolvoval trasu Prešov-Bratislava a tam mi vychádza spotreba 5,5litra (5,3palubny) čo je podľa mňa skvelá hodnota, ale nastavujem si tempomat na 120km/h na diaľnici. Auto sa mi osvedčilo aj pri rýchlosti 190km/h ako stabilne a to aj na diaľničných úsekoch kde bolo viac zákrut. K tej rýchlosti je to zaujímave, kedže v techničáku uvádzajú k maximálke 160km/h....??? :-) Veľmi vydarené auto a v budúcnosti o pár rokov ak budem riešiť výmenu, tak bude určite horúcim kandidátom :-)

Toto je nádhera včetně recenze ! :yes: :yes: :yes:

:yes:

Díky. ;-) Zítra čeká Swiště první roční servis a trochu to zhodnotím, ale zatím panuje absolutní spokojenost.

Nádherné autíčko s perfektním počtením !! :yes: :yes: :yes:

Na silnice jsem v sobotu po ránu vyrazil nazdařbůh a teprve za volantem se rozhodoval, kudy to vezmu. Volba nakonec padla na trasu sice delší, ale s jednou výraznou chuťovkou v podobě známé "silnice smrti" - Jestřebí-Liběchov.

S Mondeem (nebo dříve s Vitarou) se tam objevuju poměrně často, ale popravdě řečeno za plného provozu není o co stát. 30 kilometrový úsek s mnoha ostrými zatáčkami, plnými čárami a několika roztahanými obcemi vám dokáže pár náklaďáků nebo svátečních jezdců řádně znechutit. Pro Swiště to ovšem měla být premiéra. Sám jsem byl zvědav, jestli mi těch 60 kilometrů zajížďky bude stát za to. Obzvlášť když po úvodní pasáži z Děčína do České Lípy, kde potkat auto bylo unikát, provoz na výjezdu z Lípy na Mladou Boleslav pořádně zhoustl. Naštěstí v Jestřebí jsem směrem na Dubou uhýbal jen já a jeden Ronaultův "Favourite car". A ten odolával ataku vytočené japonské dvanáctistovky pouze pár desítek metrů.

Nějakých 10 kilometrů do Dubé jsem žádné jiné auto před sebou už nepotkal a tenhle úsek se zatáčkami spíše táhlými mi dobře posloužil jako zahřívací kolo. Ještě ostřejší esíčko těsně před Dubou a tep začíná stoupat. Legální průjezd a oči vyhlížejí ceduli konec obce. Noha na plyn, na voliči vystavit distanc čtyřce a jdeme na to. Plné soustředění, ruce se mazlí s volantem, žádná křeč, a oči skenují okolí. Každý sebemenší detail ukládají pro další zpracování. Celý svět se v tu chvíli jaksi zpomalil. Kdesi v dáli přede mnou je Fabia, ale její záď se velmi rychle blíží, a v každé zatáčce s doporučenou 40-kou se její náskok dramaticky zmenšuje. Jeden z nejlepších podvozků mezi běžnými přepravovadly suverénně krouhá poloměry a dává zapomenout na řízení poplatné (tedy přeposilované) trendům doby. Motor v rámci možností svého objemu dvou piv a jedné limonády řve smíchy, když ho lechtám víc než 5000 otáčkami. Chybí mu krouťák, chybí mu výkon....a přesto právě tady a právě teď jede jak ďas. Hlavně nebrzdit, protože na výjezdech pak rychlost mizí jak pára nad hrncem. Zkouším co nejpřesněji trefovat nájezdové rychlosti. Někdy se to daří víc, hlavně v přehledných úsecích, kde vidíte dvě tři po sobě jdoucí zatáčky jak na dlani....no a jindy zase míň. Zatáčky se mi stávají slalomovými brankami, na každou z nich útočím jak Alberto Tomba. V sedačce běžného spotřebního modelu lítám ze strany na stranu, pravým kolenem se vzpírám o středový tunel, vlevo se otloukám o dveře a přitom se stále pohybuji daleko za jeho schopnostmi. Tohle auto je lehké, slabé a vzhledem k vyvážení a kolům až na konci kastle má malý moment setrvačnosti, čili žádné ujíždění zadku nelze očekávat. Svoje limity ohlásí naprosto transparentně hvízdnutím pneumatik, pak máte už jen chviličku na korekci než dojde na nedotáčivý smyk. Nic z toho ještě nenastalo, ačkoliv zatáčky beru čím dál odvážněji. Víceméně vše se odehrává v legálních rychlostech (aspoň myslím, zas tak moc jsem to nesledoval), zákon překračuji snad pouze na "cílových rovinkách" před vjezdem do obcí. Vydýchat a s cedulí konec obce znovu na start. Ztratil jsem přehled o místě i o čase. Vnímám jen trať a případné překážky (kromě té Fabie už jen jedno Mondeo a nějaká Honda) a snažím se Swiště udržet v rytmu. Už už to vypadá, že tohle bude "dobré kolo", když vletím do levotočivé zatáčky, která se po mírném nájezdu neočekávaně utáhne. Srdce mi poskočí a ruce stáčejí volant, moc prudce, Contíky hvízdnou....a sakra, tohle mi nevyjde, noha z plynu, povolit volant...a jsme zpátky. Krátké ale ostré brzdy, přitáhnout volant a noha na plyn, dvojka zavyje jak kdyby ji dostala do ruky španělská inkvizice a Swišť vyjíždí ze zatáčky. V hlavě mi buší, a ačkoliv ve tváři mám křeč a horní část chrupu drtí tu spodní (nebo naopak, vyberte si), duše může radostí puknout. Příjíždím do Liběchova a uhýbám na Štětí. O kousek dál v polích stavím, nechávám motůrek vydýchat. To nejlepší mám sice už za sebou (mluvím o jízdě, jinak jsem stále junák >:D) ale cestou domů mě ještě čeká pár pěkných úseků od Štětí do Litoměřic než se napojím na státovku do Ústí a následně do Děčína. No tak super. Jde se na to. ;-)

Aj ta sedla >:-[] :yes:

Z té fotky by měl hlavně radost Kia-world alias topper. To rozmazané v pozadí je H1 a je tedy nad slunce jasné, že stačí odbrzdit ruční brzdu a korejská konkurence zválcuje Renault stejně jako v topperových vlhkých (i když tohle je vzhledem k jeho indispozici poněkud diskutabilní >:D ) snech. ;-)

:-) Sranda musí bejt. A je třeba si to užít, dokud je čas. To víš, za dvacet let, a že je to za chvíli, půjde elita MACZ (snad) do důchodu, no a ty si budeš muset dávat pozor, abys humorem sobě vlastním nechtěně nerozdmýchal v nějakém kolegovi zákeřné civilizační choroby. >:D

Chtěl jsem tě trochu poškádlit; vlastně nejen tebe, páč to není řečeno doslova... Ale hlavně jsem se lekl, že si šel woody bez konzultace barev vyšívání na volantu s WL koupit CRS (a že by to vzhledem k nově otevřenému autosalonu VW v Děčíně své opodstatnění mělo >:-[] ).

Jo, ještě je tady toho a kousek za čárou dost. Jenom těch trpaslíků co můžeš ještě objevit.... >:D

A snad vás budu moct pozvat i k nám domů, tentokrát jsem to raději neudělal. Nechtěl jsem, abys viděl Mondeo smutně stojící na špalkách a čerstvé jízdní řády ČD všude po ruce. >:-[] ;-)

Hned vedle muzea je nákupní centrum a před ním velká betonová plocha. Uprostřed ní stálo bílé Clio na velkých kolech s červenými doplňky a jasně dávalo M. Boleslavi najevo, jak pěkná auta by se tam mohla vyrábět, kdybychom neprodali továrnu VW >:-[]

A pak jsi ještě machroval s automatem, že zablokuješ čverku a pak jedeš jak raketa >:D

Já se rozjížděl pomalu, protože ohromných 320 Nm na dlažbě ukočírovat, to chce hodně jemnou práci ze spojkou :-!

Já děkuji za provedení a čas... třeba na podzim zase znovu, ubytování zdarma v K. mám zatím pořád umožněno a ještě bych rád do Drážďan a zbytek Č. Švýcarska.

Anebo dá Šmoula (jako pravý Čech) spíš na ověřeného Jungmanna [odkaz] >:D než na cizáka Harrise. ;-) "I don´t buy into the consensus that the Fiesta kills the Clio. They´re quite different in character actually. But for me, right now, it´s currently a dead heat."

PS: Vlastní zkušenost je ovšem samozřejmě nejlepší.