Zdravím, ta recenze je napsaná tak, jak to cítím a jak jsem s autem spokojený. Mnoha lidem se to zdá zvláštní, ale pořád nechápu proč. Auto mám už 2 roky (od 12/2016), momentální stav tachometru je cca 49 tisíc km, denně s ním létám po dálnici do práce, právě se chystám na 3. servisku, a kromě výměny oleje a pravidelných servisních úkonů tomu autu zatím nic není... a jízdní dojmy mám stále stejně pozitivní - je to opravdu tak divné???
Ano, jedinou vadou na kráse je atmosférický motor, v dnešní době už to není zcela ono, to připouštím, ale s tím jsem to prostě kupoval a proto nemám důvod na auto zanevřít.
Jsem z auta dokonce tak nadšený, že už poptávám v autosalonech nástupce - karosářskou verzi kombi v nejvyšší výbavě, s pořádným přeplňovaným motorem, a s hromadou příplatkové výbavy, abych měl dalších několik let pocit, že jsem koupil něco výjimečného a do čeho se s celou rodinou v pohodě složím.
Protože vím, že Bravo, které si ode mě vzal táta, a je mu momentálně 7 let, nikdy žádný problém nemělo, Living už budeme mít 4 roky, najeto 50 tis. km a tam to zatím také na žádný problém nevypadá... tak proč bych chodil ke "konkurenci"?
Navíc, Tipo bylo od počátku tvořené jako jednoduché auto pro neevropský trh a to podle mě bude zaručovat jeho odolnost a kvalitu.
Jiště, mohl bych si za (možná) stejné peníze také koupit oškubaný rapid s tříválcovým litrovým turbomotorem a tvářit se, že mám velké auto se silným motorem, ehm, ale kdo by mi to uvěřil?
A mimochodem, vždycky když řídím služební Octavii 3, už se potom hodně moc těším na Tipo. Proč? Kdo v Tipu nikdy neseděl a neřídil ho, to nikdy nemůže pochopit... ;-)