Doslova reklamu na téma Moje auto a jarní radost jsem před pár hodinami zažil při procházce s dětmi po naší vesničce. Bylo krásně a po obědě jsme se vypravili ven, kolo, koloběžka, dvě děti a já s "nebožkou". Absolvovali jsme zhruba dvouhodinovou sportovně-rekreační výpravu - sluníčko svítilo, ale nebylo úmorné, les kousek za barákem, louky se zelenaly, místní SK zrovna rozehrál důležité záchranářské derby s FK ze sousední vsi a přítomných 78 diváků o sobě dávalo řádně vědět a na nedávno otevřeném dětském hřišti nebylo příliš narváno, protože velká část dětí přece tráví sobotní odpoledne s rodiči na dobrodružných výpravách v obchodních centrech. No prostě, úplná idylka.
Cestou domů, už s černými mraky a práskáním hromů za zády, jsem ovšem popatřil výjev jak z dob svého mládí. Čtyři teenageři usazeni ve zjevně čerstvě nabyté Astře G ve stavu "těsně před rozpadem", jejíž skřípění, pískání a vrzání nebyl štonc přehlušit ani řev z aftermarketových repráků, všichni na hlavě kšiltovku a černé brejličky na očích, loket ležérně opřený o stažené okénko a ve tvářích výraz rentiérů, kteří si právě projíždějí limitovanou edici Veyrona. Krok sun krok projížděli těch zhruba 1500 metrů naší obce a každý z nich si náležitě užívali. Při setkání s vrstevnicemi halasné pozdravy a při míjení kamarádů vzhůru palce na rukou. Už dlouho jsem neviděl tak šťastné majitele auta.... >:D ;-)