Jojo, cítil jsem, že už zase píšeš o svých příhodách... ;-) I když tentokrát to označení „eko-driftér“ příliš nesedí.
„Když se to vezme kolem a kolem, nejhorší jsou úrazy na schodech,“ říkám v sobotu na rodinné oslavě při diskusi na téma Schumiho smolný držkopád ;-\ .
V pondělí jdu takhle po schodech, boty vlhké, panelákové schody, blbě došlápnu, noha se sveze, letím dolů, těsně minu svou jorkšírku. Zvedajíc ze země říkám: „Ty vo*e, tak bejt důchodce, asi už se nezvednu“.
Úterý. Jdu s košem, staré betonové schody (proč nemohou být z kamene?), pytel v ruce, těsně před schody mírně uklouznu, noha podjede, seschlý květák od víkendu letí vzduchem, hned za ním starý knedlík. Teď už vstávám s mírně natrženým prstem, to mi byl čert dlužnej...
Dnes večer. Stojím v domovních dveřích, jedno oko na venčící se psisko, druhé na schody a namrzlý chodník.
Hlavou mi probleskne závěrečná scéna knihy Como, vrať se: „Tohle nemůžeme udělat. Nemůžeme. Už ne.“ Stojím na dlaždičkách, čekám, v ruce třímám klíče. Uff...