reklama


Recenze

10 Majitel

Toyota MR2 AW11

9,90 Uživatelé

Hodnoceno: 55× Ohodnoťte toto auto - přihlašte se

Toyota MR2, foto 1 Toyota MR2, foto 2 Toyota MR2, foto 3 Toyota MR2, foto 4 Toyota MR2, foto 5 Toyota MR2, foto 6 Toyota MR2, foto 7 Toyota MR2, foto 8
Toyota MR2, foto 9 Toyota MR2, foto 10 Toyota MR2, foto 11 Toyota MR2, foto 12 Toyota MR2, foto 13 Toyota MR2, foto 14 Toyota MR2, foto 15 Toyota MR2, foto 16 Toyota MR2, foto 17 Toyota MR2, foto 18 Toyota MR2, foto 19 Toyota MR2, foto 20 Toyota MR2, foto 21 Toyota MR2, foto 22 Toyota MR2, foto 23 Toyota MR2, foto 24 Toyota MR2, foto 25 Toyota MR2, foto 26 Toyota MR2, foto 27 Toyota MR2, foto 28 Toyota MR2, foto 29 Toyota MR2, foto 30
 

Technické info

Přezdívka auta Toyota Mr 2 Rok výroby 1989 Koupeno ojeté najeto [km]:35000 tuning/stylingoznačené * palivo: benzin počet válců: 4 počet ventilů na válec: 4 objem [cm3]: 1587 výkon [kW]: 85 kroutící moment [Nm]: 142 zrychlení 0-100 km/h [s]: 8,9 maximální rychlost [km/h]: 202 počet rychlostí: 5 převodovka: manuální průměr kol [palce]: 14 / 15 * pohon kol: zadní spotřeba [l/100km]: 7

Popis vozu

Jen v krátkosti, nezanevřel jsem na MACZ, přečet si všechny připomínky a nezapomněl na slib lepších fotek. Bohužel s volnym časem zatim prohrávám K.O. :-(

Ahoj holky a klucí :) Dovoluji si drzé oslovení vzhledem k věku většiny zdejších členů a rokům do kterých Vás svým autem vrátím :) Takže jsme na začátku 80.let 20. století (to to letí ty roky a ta století že..;-)) a automobilka Toyota zahlucuje japonský i světový trh svými levnými praktickými a nevzhlednými vozy :) Fuuuuj :)
Život MR2 vlastně začal už roku 1976 kdy Toyota zahájila konstrukční projekt s cílem produkování vozu který by byla zábava řídit při únosné ekonomice. V té době se už Evropou proháněla auta jako Lancia Beta, Fiat X1/9 nebo Lancia Stratos. Zpočátku cílem japonského projektu nebyl vyloženě sportovní automobil. Konstrukční práce začaly v roce 1979 kdy Akio Yoshida ze zkušebního oddělení Toyoty začal hodnotit různé alternativy pro umístění motoru a typ pohonu. Nakonec se rozhodl umístit motor napříč uprostřed vozu a pohon zadních kol. Výsledkem byl první prototyp v roce 1981 nazvaný SA-X. Na jeho základě pokračoval další vývoj a vůz začal implementovat prvky skutečných sportovních vozů. Další prototypy byly intenzivně testovány v Japonsku a Kalifornii. Významné množství testů proběhlo na závodních okruzích jako například Willow Springs, na testech se významně podílel i bývalý pilot Formule 1 Dan Gurney.
Toyota představila první koncept veřejnosti pod názvem SV-3 v říjnu 1983 na Tokijském autosalonu. V tomto období udržovala Toyota úzké vazby s anglickým Lotusem. A právě na projektu Toyoty MR2 proběhla největší výměna know-how. Což dokazuje prototyp Lotus M90 (X100) se shodným motorem a některými díly jako prototyp Toyoty. O mnoho let později toho u Lotusu využili při vzniku Lotusu Elan. Avšak to už je zase jiná pohádka :) Protože Lotus nakonec zakoupil koncern GM, Toyota se rozhodla definitivně dotáhnout svůj projekt malého sporťáku sama.

Prototyp SA-X byl nadšeně přijat veřejností i odborným tiskem. Což vedlo k ohlášení sériové výroby ve druhém čtvrtině roku 1984 na japonském trhu pod obchodním názvem MR2. Název má dva výklady. "Midship Runabout 2-seater" (dvousedadlové autíčko s motorem uprostřed) a „Mid-engine, Rear-wheel drive, 2 seater“ (motor uprostřed, zadní náhon, 2 sedadla). Jako zajímavost ve Francii byl oficiální název jen MR, neboť MR2 se vyslovuje jako „merde“ což znamená hovno...:-))) Život prvního sériově vyráběného japonského auta s motorem uprostřed začal!

První generace (mk1) Toyoty MR2 pojmenovaná AW10/AW11 se vyráběla v letech 1984-1989. Pro pohon byl zvolen motor 4A-GE o objemu 1587 ccm vybaven dvěma vačkami ovládajícími šestnáct ventilů, elektronickým vícebodovým vstřikováním Bosch L-Jetronic / DENSO a variabilním sáním (T-VIS). Pro různé trhy s odlišnými emisními předpisy měl tento motor odlišné výkony. Americké motory byly naladěny na 112 koňských sil (84 kW), evropské motory 124 koní (93 kW), australské motory 118 koní (88 kW) a japonské motory 130 koní (97 kW). Chvíli se vyráběl také JDM model AW10 který využíval více úsporný motor 3A-U o objemu 1452 ccm, ale ten nezískal příliš mnoho popularity. Některé modely z roku 1985 byly také vybavené automatickou klimatizací.

Modelový rok 1986 přišel s několika změnami které ovlivnily nejvíce vzhled a výkon „eMR2-ek“. Nejpodstatnější byla karosářská varianta „targa“ s odnímatelnými 2 střešními panely nad hlavami pasažérů. Které se ukládaly buď za sedačky nebo do kufru. Do Evropy ovšem tento model přišel až o rok později. Dále byly nárazníky a boční lišty nalakovány v barvě vozu. Možné byly kůží čalouněné sedačky nebo čtyřstupňová automatická převodovka.

Další rok přinesl další designové změny jako nová koncová světla nebo kola, ale nejpodstatnější změnou byla nová převodovka C52, která nahradila stávající poruchovou C50. Vypadávajícím pátým rychlostním stupněm dnes trpí všechny MR2 s touto převodovkou. Zajímavostí je, že modely dodávané na americký trh postrádaly zadní stabilizátory. Až od roku 1986-7 jimy byly vozy vybaveny a přinášely tak sportovněji založeným řidičům mnohem lepší zážitek z rychlé jízdy. Ale zase jen vozy určené pro americký trh byly vybaveny povinným třetím brzdovým světlem. Světlo místo stabilizátorů..názor si udělejte sami :)))

V tomto roce (amíci si počkaly do 1988) přišla Toyota s vrcholem v nabídce AW11 a to s přeplňovanou verzí! Základem posloužil osvědčený motor, který modifikovaný dostal označení 4A-GZE. Přeplňován byl dmychadlem Toyota SC-12 od firmy Ogura a chlazení obstarával mezichladič DENSO. Standartně byl tlak 8:1 a motor postrádal už variabilní sání TVIS. Výkonově měl motor 145 koňských sil (108kW) a lehoučké MRce umožňoval zrychlovat z 0-100km/h za 6,7s. Přeplňovaný model zvaný MR2 SC dostal jiná kola a o 46% tužší zadní stabilizátory než původní MR2ky z roku 1985 i mírně tužší podvozek. Zároveň od roku 1987 dostaly všechny MR2 výztuhy pro zlepšení tuhosti karosérie a revidované zavěšení zadních kol. Také blok motoru doznal změň z pohledu pevnosti. Přeplňovaný model nebyl nikdy oficiálně dodáván na evropský trh, ale individuálním dovozem se jich mnohem sem dostalo. I přesto je tento vzácný model cenově naprosto jinde než ostatní MR2. Naštěstí Toyota zapracovala i na „obyčejných“ modelech MR2 a nejslabší model měl nyní 115 koní, zkrácené vzduchové sání a mírně zkrácený zdvih vaček.Změn doznal i interiér novým volantem, přepracovanou střední konzolou. Jiný přední spoiler, zástěrky a zadní světla. Třetí brzdové světlo bylo zaintegrováno do zadního spoileru, poslední rok výroby dokonce v LED podobě. Změn mezi původní (mk1) a faceliftovanou (mk1b) je povícero, ale to už bych se na konec recenze vážně nepropsal..:-))

V lednu 1989 přišla Toyota s výrobou limitované řady „Super Edition“. S volantem a řadičkou MOMO, sedačkami Recaro, speciálními výplněmi dveří, elektricky ovládanými zpětnými zrcátky, jiným koncovým světlem a laky „midnight blue“ nebo „white over gold“. Do prosince roku 1989 bylo vyrobeno pouze 270 modelů „Super Edition“ a všechny určené jen pro japonský trh. Výroba „obyčejných“ MR2 skončila v říjnu téhož roku. Celkový počet všech vyrobených Toyot MR2 mk1 skončil na čísle 165 000! Na zákazníky se již chystala nová generace MR2 mk2. Ale to je už je uplně jiný příběh...

Motoristická odborná veřejnost si první generace MR2 vážila pro její inovaci, velkou zábavnost a živý motor. Americké časopisy Road & Track nebo Car and Driver vybrali AW11 jako jedno z nejlepších sportovních aut. Stejně jako magazín The Australian Wheels vyhlásill MR2 za nejlepší sportovní automobil roku 1988. V roce 2004 vybral Sports Car International malou AW11 jako 8. nejlepší sportovní auto 80.let! Dnes přijde AW11 svým designem a výkonem směšná, ale svou přezdívku „pocket rocket“ (kapesní raketa) kdysi nezískala omylem.

Omlouvám se za poněkud zdlouhavý popis historie, ale jak tu tak koukám má MR2 mk1 je tu jediná a mám obavu, že jedinou i zůstane... Takže hurá na popis mojí MRkačky  První setkání s Toyotou MR2 proběhlo v dětství nad katalogem angličáků Matchbox z roku 1987 :) Od Té doby jsem věděl co si mám představit, když se řekne MR2. Spoustu roků uteklo, já prodal své x-té auto (Opel Tigra) a přemýšlel co dál. Proběhlo spousta nápadů od Alfy Romeo po Seat Leon. Chtěl jsem zkrátka auto co bude mít vše od výkonu, přes praktičnost až po ekonomický provoz. Během toho hledání jsem náhodou narazil na udržovanou MR2 1.generace za „směšných“ 45 000,- Bohužel než jsem se přes víkend definitivně rozhodl byla pryč :) Utekl další rok plný nápadů na nějaký pětiletý sedan/hatch s nejlépe turbodieslovým motorem. Když jsem objevil další MR2 z roku 1989 po téměř kompletní renovaci na prodej. Cena byla tentokrát téměř dvojnásobná a majitel ze Slovenska. Čím déle jsem projížděl internet, hledal informace a další inzeráty byl jsem rozhodnutější! Nemá smysl snažit se v jednom autě koupit vlastnosti dalších pěti. Finance se „rozpůlily“ a myšlenka 2 aut se začala realizovat.

Jak pořízení MR2 probíhalo popíšu v sekci zkušenosti s prodejcem... A přeskočím rovnou do garáže. Takže cože to tu máme? No má mk1 je tak trošku takový „paskvil“ :) Aneb zřejmě složeno jedno funkční auto z několika. Dle VIN kódu pochází kastle z modelu postaveného pro americký trh. Jde o verzi s pevnou střechou (i když jsem původně toužil po targa modelu) se střešním oknem. Karoserie je jako nová, bez sebemenší stopy koroze. Červená barva již není původní, ale je poznat že nešlo o celolak. Například na přední kapotě je lak o něco více zašlý než na bocích. Avšak koncová světla, přední nárazník nebo spoiler jsou z evropské verze mk1. Co se týká karoserie ta nese stopy faceliftované verze mk1b. Ještě se v tom vyznáte? Já už ne a to jsme se ještě nepodívali na motor, který bez čísla a s přelakovaným víkem je neidentifikovatelný. Slabší 4A-GELC nebo silnější 4A-GEL? Uvádim všude kW z techničáku i když jak už asi většina pochopila k sobě můj motor a TP patří asi jako česká Misska a chudej zemědělec z venkova :)))

Renovaci tohoto auta údajně dovezeného ze Švýcarska začal už první majitel v SR roku 2007 a další rok dokončil ten od kterého jsem jí pořídil já. Došlo k výměně originálních 14“ kol za 15“ alu, předních i zadních tlumičů, předních a zadních kostí a gum stabilizátorů, zadních spodních čepů, ložisek. Vyměnili se všechny brzdové kotouče spolu s destičkami. Spojková a brzdová kapalina. Svíčky, palivový filtr a místo originálního airboxu byl použit kužel Green. Další rok došlo na renovaci karoseie a laku některých částí. Výměně předních i zadních ložisek a urethanových silentbloků motoru. Opraven byl mechanismus stahování skel v řidičových dveřích. Na zadní boční okénka a zadní okno nalepena fólie s atestem. Udělány byly samozřejmě i rozvody. Já už na ní nechal udělat jen drobné opravy utrženého držáku sedačky řidiče, plynokapalinovou vzpěru krytu motoru a hlavně letos na jaře zásadní generálku motoru. Bohužel jiný motor jsem nesehnal (pochopitelně hned po skončení GO se objevily inzeráty v Čechách i Německu...). Přeci jen 2l oleje na 1000km bylo nemilý překvápko. Servis kde mi ji dělali si ukousl trošku větší krajíc než tušil a musel využít kamarády automechaniky z autodílny na japonce. Vše zatim vypadá OK. Ťuk, ťuk.. Zbývají mi už jen detaily jako vymyslet a vyrobit vrchní kryt chladiče, najít si čas na čalouníka a opravu loketky a manžety řadičky, pořídit chybějící sluneční clonítka. Jasně že vymyslet se toho dá spousty a do nějakého luxusního stavu spousta věcí zbývá. Jenže pro moje víkendové projížďky je tento stav zatím dostačující. :)

Tak se půjdeme projet ne? Posaz je akorát. I když je sedačka pro jistotu výškově stavitelná, nemusíte nikam zalehávat a přitom už ve stojícím autě máte správnej „motokárovej“ pocit. Originální sedáky s dostatečnym bočním vedením bohatě stačí. Netřeba shánět nějaký skořepiny nebo tuningové náhražky. Motor vždy chytne na první otočení, položíte si ruku na středovej tunel, kterej je zároveň opěrkou :), chytíte do ruky krátkou řadičku, která je menší než sem kdysi měl joystick u počítače. Volant je neoriginální sportovní Momo o průměru kterej pochopitelně si teď při psaní nevybavuju :) Padne dobře do ruky a jeho tři ramena ve mě vzbuzují více důvěry než dvě u originálu. Dá se i výškově nastavit i když jen v jednom směru. Tak jsme v osmdesátejch letech že... Palubka je přehledná, červenooranžově podsvícená. Všechno pěkně po ruce, i atypické ovládání stěračů. Z výbavy bych asi vyjmenoval elektricky ovládaná skla dveří, zpětná zrcátka, zámek tlačítek el. ovládání, otevírání víčka nádrže a kufru z místa řidiče. Vyvedené větráky cirkulace vzduchu i na kolena. Prostě žádnej sparťan :) to teda neni, ale tim nám luxus končí. Klimatizace? Vyhřívání sedaček? Držáky nápojů? Tempomaty? Airbagy? Kdepak a bude ještě hůř. Protože nemá ani žádný posilovač řízení, kontroly prokluzu, rozjezdu, brždění a nevim čeho ještě. Zkrátka vše co dnes je nutný, aby auto řídilo spolu s Vámi. Sice se tomu teď vysmívám, ale vysvětlím to. Všechny tyhle moderní pomůcky jsou moc fajn. Když si jedu pohodově po dálnici, dojíždim do práce, vezu rodinu někam ven, vše co jsem vyjmenoval chci a potřebuju. Jenže pak příjde chuť se svéz a ne přesunout. U novejch aut mám prostě pocit, že jde jen o to se dostat pohodlně z bodu A do bodu B. Jasně jde to i rychle, ale mezi rychlou a pomalou jízdou neni téměř rozdíl. Vše je takový moderně syntetický. Zkrátka přesun. Ale svezení, to u mě vypadá jinak. MRkačka neni extrémně tvrdá, ale v zatáčce potěší minimální náklony, motor hezky slyšíte už od nízkých otáček, tak aby jste o něm věděli, ale mohli jste oblbovat řečma spolujezdkyni nebo slyšet evangelickou mši z rádia. Při pomalé jízdě s nevytočenym motorem jako by jste krásně slyšeli každý ozubený kolečko :) Rychlosti v krátkých drahách krásně zapadaj v kulise, spojka nepotřebuje slonní nohu, auto okamžitě reaguje na volant, plyn i kotoučové brzdy na všech kolech. Hezký, veselý svezení a to jsme furt v první půlce otáčkoměru. Protože červená je až mezi 8-9000 ot./min. To už je uplně jiná písnička, kdy je spolujezdec a rádio v autě zbytečnost. Ale pocity tak úžasný, že nejdou popsat. Ten úžas teda probíhá na zatáčkovitejch silnicích (tratích) nebo krátkejch rovinkách. Protože na dálnici je to zlo. On zvuk vytočený šestnáctistovky je příjemnej, pokud ho neposloucháte setrvale hodinu a více. Ve 130ti už tam skoro ty 4000 ot. jsou a jako písnička dobrý, ale na album trošku monotónní. Letos jsem třeba dálniční známku nepořídil vůbec. A cena dvou známek, které musím pořizovat není jediný důvod... Abych to nějak shrnul, popisovat jízdu je dle mě blbost, všechny bych Vás nejradši svez nebo nechal svézt. :) Ale zábavný, lehký, jednoduchý auto s motorem uprostřed, náhonem na zadek prostě nudit nemůže. Navíc máte k dispozici spoustu odkládacích míst v interiéru (veliká schránka před spolujezdcem, kapsy ve dveřích, několik míst na středový konzoli) a taky dva kufry! No řekněte kdo z vás to má? :))) Když jsem prvně ukazoval auto mámě, tak sem přední kufr pojmenoval Tesco a zadní Kaufland. Sice Tigře, která odstěhovala i nábytek z Ikeii se to rovnat zdaleka nemůže. Ale aspoň člověk netahá hromadu zbytečností a kilogramů, který MRkačka nerada... Využít se dá i prostor za sedačkama. Myslim, že by se s takovym autem dalo v pohodě cestovat i na dovolenou, navíc s rozumnou spotřebou, ale já už asi zůstanu jen u těch víkendovejch výletů.

Silné stránky

zábavnost
pohon zadních kol
rozložení váhy vozu
zvuk motoru v interiéru
ekonomika provozu
atraktiví jedinečnost
japonská preciznost
spolehlivost

Slabé stránky

hluk motoru v otáčkách při monotónní dálniční jízdě
nedostatek náhradních dílů
lehká nepraktičnost, kočárek ani pes se nevejdou :)
celodenní svícení s vyklápěcími světly

Zkušenosti se servisem (poruchy, opravy):

Autoservis Jerman v Kladně, byl jsem spokojen. I když po GO motoru tvrdí, že už tam s MRkačkou nesmíme :-)))

Zkušenosti s prodejcem (autosalon / autobazar)

Tady se rozepíšu a zároveň budu stručnej a hlavně se snažit být klidnej... Se soukromým prodejcem jsem zhruba domluven. Po hledání na netu (ze Slovenska nikdo auta nevozí) a telefonátu na velvyslanectví (policajný pridělenec radí cestu po ose na slovenskejch originál SPZ a pak poštu) je rozhodnuto.

25. dubna vyrážim s otcem v C5 Break do Bratislavy. Majitel sympaťák. Toyota sice neumytá, na místě spolujezdce něco mezi boudou pro psa a popelnicí na plastové lahve, ale nadšení mi to nebere. Nakládání náhradních dílů do kombíku až po střechu a i do MRkačky zabírá asi 2h. Ufff. Hotovo. Auto je v ČR, schovaný na firemnim dvoře, poté v nově sehnané garáži, náhradníma dílama vyskládaná garáž bratránka. Slovenské SPZ s doklady jdou poštou zpátky do Bratislavy. Vše klape jak má.

7. Května se ozývá prodejce. Auto nechtějí odhlásit bez provedení jakéhosi Testu originality. Pochopitelně musí k němu být auto a 90 Euro. Sice se vztekám já i majitel, tohle nám nikdo neporadil, nikde sme se to nedočetli a navíc to zavedli až od 1.února. Ale zase bratry v duchu chválim, jak to maj opečovaný. Trošku smůla, ale slovenské dokaldy a SPZ jdou zpět poštou a já si beru dovolenou, protože jediný den, kdy se dá vše stihnout je středa.

20.května vyrážím brzy ráno směr Blava a počítám, že kromě benzínu na 800km, Testu originality a bagety na benzínce mě další náklady nečekaj... V 11h přijíždíme do jednoho ze servisů kde dělaj ten jejich slavnej test. Všímám si velkejch reklam na něj, asi je to zajímavější kšeft než opravy aut. Bohužel tam je i hodinová fronta čerstvě dotaženejch aut, který na něj čekaj. Jsem vážně jedinej exot co chce dostat auto opačnym směrem ze Slovenska??? Využíváme čas a jedem na opačnej(!) konec Bratislavy, kde je evidence motorových vozidel. Starej barák menší než je evidence v pětkrát menšim Kladně. Bereme formuláře a poptáváme se co potřebujem. Prý pojistku a kolky za 70 Euro. Posílají nás do unimobuněk na dvoře. To jsou prosím pěkně místní pojišťovny... V první krátkodobé pojisky nedělají, ve druhé pouze pro občany SR, ve třetí dělají krátkodobé i pro nás čechy, ale jediná paní co to umí má volno, máme jet do centra... To, že jim kolky na místě došly a posílají nás si je sehnat na poštu už beru tak nějak klidnějš... Jedeme zpět do servisu přes centrum, kde na pojišťovně Alianz uzavřu za 54 Euro povinné ručení na jeden měsíc. Pospícháme tak, že jim zapomínám ujídat bonbony pro zákazníky a všímat si pěkných zaměstnankyň :) Jsme v servisu, pochopitelně už vzali jiný auta, protože jsme tam nečekali. Takže čekám dál a majitel jede zatím koupit kolky. Po další hodině přichází MR2 na test. Sem zvědavej, ale vyhánějí nás do čekárny, asi by jsme jim něco tajného vykoukali. No po 45ti minutách a 90ti Euro bez dokladu je hotovo. Dostávám papír, kde je defakto opsaná půlka techničáku a hodnoty tloušťky laku. Hmmmm. Tři hodiny odpoledne, v pět zavírají evidenci. Majitelův kámoš nám jede dopředu pro lístky na pořadí. Konečně u okénka, tam policista milý jak může po několika hodinách služby u okénka být. Nemáme ofocené kopie techničáku a pojistky. Kopírku pochopitelně nemají. Běžim do unimobuněk, kde za pár Euro kopie udělají. Jenže ta inteligentní slečna z pojišťovny do zelený karty napsala iniciály původního majitele místo moje! Policajt nás posílá napřed do unimobuněk, ale tam to jaksi dnes nedokážou, tak nás posílá rovnou domu. V tu chvíli mně je do breku a majiteli MRkačky zase do vraždění. Takže částečně vybuchujem, částečně vysvětlujeme, zbytek smlouvy s pojišťovnou je správně, kluk je až z ČR, 8h cesty, bla, bla... Nakonec se nechávaj ukecat, že teda ať jim ofotim ten zbytek smlouvy s pojišťovnou, kde jsou mé údaje OK. Letim zase dolu do „oblíbených“ buněk pojišťoven. Jenže mám jen pětieurovku, a oni nemají drobné. To jako poznaj, že jsem psychicky tak dole, že si nechám dvě stránky A4 ofotit za 5 Euro??? Naštěstí mi rozmění chlap z buňky vedle, už nechápu a už je mi to asi i jedno... Každopádně půl páté odpoledne a já mám slovenské převozky. Ale proboha proč jsou to plechový značky čtvercovýho tvaru místo klasických? Slováci s klidem odpovídaj, že to je proto abych si koupil na ně extra plastové rámečky... Nasrat bratia! Do zadní prorážim díru a natvrdo přišroubovávám ke kastli a přední jde za okno. Hurá domu do našeho Kocourkova...

Je 25. května a asi čekáte happyend a český SPZ. Nikoliv. Na evidenci prohlašují, že ve slovenském techničáku není uvedeno Typové schválení vozidla, uvedeny hlučnosti a že má tak hodnotu roličky bílého papíru na toaletu. Zatim z toho koukají jen peníze navíc. Jenže Dekra dává od mého auta ruce pryč, protože nebylo vyrobeno ani oficiálně prodáno v Evropě, USA je nezajímá. Volá se do zastoupení Toyoty ČR. „Dobrý den, chcete novou Toyotku?“ Ne díky, odmítám a sděluji svůj problém. Pani naťuká moje VINko do počítače a prohlásí, že tohle auto nemá v Evropě co dělat, protože bylo vyrobený pro americkej trh s jejich předpisama, který typovku nevyžadujou. Navíc se tento model oficiálně v ČR neprodával, to až 2. generace MR2. „Škoda, že nechcete novou Toyotu, nashledanou...“ Takže to máme jednoho krásnýho renovovanýho youngtimera, kterýho si můžete dát akorát na zahrádku nebo na poličku a doklady místo plakátu na zeď... Asi tušíte jaká jediná reálná varianta zbývá...

Tuhle pasáž už tu nebudu rozepisovat, jen uvedu, že to zase bylo s různejma překvapeníma, zbytečnejma cestama, různě jinak než se domlouvalo a do toho všeho hrozba, že od července je přihlášení o tolik přísnější, že prostě konečná... Happyend nastal. 26.června je po dvou měsících od zakoupení auto na českých SPZ. Bohužel na veterána mi nějaký ten rok chyběl a veteránské SPZ není také žádná legrace vyřidít. A jako perlička, ten slavnej test originality, kterej je úplně na (dosaďte si nejsprostší slovo co Vás napadne), se netrefil ani v těch tloušťkách laku. Takže jestli na Slovensku za 90 Euro třičtvrtě hodiny opisujou kus techničáku a vymyslej si několik náhodných hodnot, tak tleskám. Geniální kšeft!
Tohle neni špatná zkušenost s prodejcem, naopak se snažil to vyřešit i když měl větší chuť celej kšeft asi stornovat. To je špatná zkušenost s celou stupidní byrokrací, kdy prodej jednoho auta v rámci evropský unie mezi dvěma zeměma, který nedávno byly jednou je natolik stresující a náročnej, že do Slovenska už nemám chuť jet ani na dovolenou.

drobnosti

Heigo set (přední a zadní rozpěry, rám v interiéru)
Alu kola Keskin KT5 8Jx15 H2 ET30 4x100 obuta pneu Goodyear Eagle F1 195/50 R15 82V (ale uvažuji o jiných menších kolech)
Dvě UNI koncovky místo originálních dvou trubiček :)
sportovní volant Momo
filtr hřib KN Green

 
reklama


Přidat názorDiskuse: Toyota MR2 AW11

Další vozy Toyota MR2


reklama

Vyhledat podle modelu
Vyhledat pouze:

Další auta majitele

Hodnocení
spolehlivost
10
praktičnost
6
prostornost
5
jízdní vlastnosti
10
jízdní komfort
8
provozní náklady
9
náhradní díly
2
výkon motoru
7
spotřeba
9
hlučnost motoru
7
kvalita sedadel
9
brzdy
10
zavazadlový prostor
7

Více o modeluToyota MR2
Toyota Yaris 1,0 16V Toyota Yaris 1,0 16V

Toyota Yaris podobně jako například Peugeot 206 vzbudila…

Toyota Avensis - Carina dosloužila, přichází Avensis Toyota Avensis - Carina dosloužila, přichází Avensis

V lednu přichází na všechny významné evropské trhy…

 

reklama





Blesk.cz

Petr (24) sedí za pokus o vraždu. Čas si krátí výrobou autíček i skládaček

Petr (24) sedí za pokus o vraždu. Čas si krátí…

Barevná autíčka, domečky, puzzle nebo skládačky pro děti z mateřských školek. I takové jsou nevinně vypadající…

Radek mobilní bankovnictví razantně odmítá. Čeho se bojí a jak to řešit?

Radek mobilní bankovnictví razantně odmítá. Čeho se…

Radek (39) pracuje jako IT expert. Jeho práce a zkušenosti jej učinily nedůvěřivým k různým operačním systémům,…

 

iSport.cz

Bohemka nám to zkomplikovala, řekl Pivarník. Opět těžce skládá obranu

Bohemka nám to zkomplikovala, řekl Pivarník. Opět…

Čiší z něj odhodlání pobít se o třetí místo ve skupině, zároveň je vidět i zklamání, že Viktoria Plzeň už nemůže…

Dortmund vydřel v Lize mistrů na Realu bod, Leicester dostal PĚT gólů

Dortmund vydřel v Lize mistrů na Realu bod,…

Fotbalisté Realu Madrid si v 6. zápase skupinové fáze slavné Ligy mistrů remizovali s Dortmundem a ve skupině F…

 

Reflex.cz

Je JXD vyhulenej? Provedli jsme experiment!

Je JXD vyhulenej? Provedli jsme experiment!

V divadle Venuše na pražském Žižkově probíhala nádherná akce Hack the Brain - několikadenní společná práce…

Hitler v rauši: Pervitin, opiáty, kokain a další drogy v nacistickém Německu

Hitler v rauši: Pervitin, opiáty, kokain a další…

Po pětiletém studiu v německých a amerických archívech vydal berlínský spisovatel Norman Ohler (46) bestseller…

 
 
reklama