Zastava 1100

Hodnoceno: 8× Ohodnoťte toto auto - přihlašte se

Popis vozu

Nakonec jsem podlehl tlaku kamarádů a pokusím se Vám něco napsat o svém přibližovadle.

Nejdříve trochu obecností:

Mezi lety 1974-1980 bylo do tehdejšího Československa prostřednictvím n.p. Mototechna dovezeno 10 000 vozů Zastava 1100. Jedná se o licenční výrobu Italského Fiatu 128 (Auto roku 1969), od kterého se liší jen v zadní části. Fiat je sedan, zatímco Zastava dostala "páté dveře", takže karosářsky spadá do kategorie "liftback". (Dnes bychom ji při její délce 383cm řadili do segmentu minivozů)

Pod kapotou (otevíranou dnes již netypicky dopředu) se skrývá motor vyvinutý zcela nově pro řadu 128. Jedná se o živý, točivý, silně podčtvercový (80 x 55,5 mm) motor s rozvodem OHC, který je uložený napříč a skloněný o 20° vpřed. Ze svého objemu 1116ccm produkuje výkon 55 koní a točivý moment 79 Nm. Směs je připravována jednokomorovým karburátorem Weber 32 ICEV
Dle dobových testů lze motor snadno točit až k hranici 7000ot./min. (v praxi nelze ověřit; otáčkoměr není součástí výbavy)

Převodovka je čtyřstupňová manuální s jednokotoučovou suchou spojkou. Přes ni se výkon pomocí nestejně dlouhých poloos přenáší na sériová 13ti-palcová kola s pneumatikami o rozměru 145/70. Přední zavěšení je typu McPherson (hojně používané i v současnosti) a kola jsou spojena příčným zkrutným stabilizátorem. Vzadu jsou trojúhelníková ramena, ovšem pružiny byste hledali marně. Ramena jsou totiž odpružena příčným listovým perem, které zároveň působí jako stabilizátor.
Brzdy jsou vpředu kotoučové, jednopístkové; vzadu bubnové. Ač bez posilovače, přesto dostatečně účinné.

Pokud v autě cestují jen dospělí, je interiér spíše čtyřmístný, ale i tak (vzhledem k rozměrům) velmi prostorný. Sedadla byla k dispozici v několika variantách. Buďto čalouněna materiálem podobným mikroplyši s látkovými potahy a nebo v červené či černé kožence. Boční vedení mají dobré, ale opěrky hlavy byly jen za příplatek, tudíž ne v každé Zastavě se můžete při čekání pohodlně opřít. Pásy většinou k dispozici jen vpředu, někdy samonavíjecí, někdy “napevno“.
Sedák zadní lavice se vyklápí dopředu směrem k sedačkám a po sklopení opěradla vznikne rovná plocha. Vzniklý prostor pojme až nečekané množství věcí, počínaje spoustou náhradních dílů když auto kupujete a konče třeba skříněmi či “bílou elektornikou“ (lednice, pračky) když potřebujete něco odstěhovat. Člověk se často opravdu až diví, co lze do maličké Zastavy naložit a bez problémů odvézt.
Přístrojové desce dominuje dvouramenný volant s tenkým věncem, který po zhruba třiceti letech s oblibou praská. Za zmínku stojí ještě vyklápěcí trojúhelníková okénka vpředu, teleskopické tlumiče pátých dveří, které s věkem ztrácejí svou schopnost udržet ony páté dveře otevřené (a ono dostat těmi dveřmi po hlavě není žádná sranda) a zajímavostí může být zpátečka, která se řadí, lehce atypicky, stlačením páky dolů a od sebe dozadu. Pokud zatlačíte málo, máte tam čtyřku. :D Takže nic pro slabochy. Řízení je sice bez posilovače, ale jde lehce a přesně.



Pořád jsem ještě nevypsal všechna fakta, která bych chtěl, ale myslím, že i ti neotrlejší z vás už se začínají pekelně nudit. Takže to pojmu konečně trochu konkrétněji.

Když tatínek (ročník 63) po vojně sháněl své první auto, líbil se mu Fiat 128. Někdo ze známých mu ovšem doporučil Zastavu, s tím, že je díky pátým dveřím praktičtější (což je fakt) a při jeho profesi (umělecký štukatér) se mu praktický vůz i hodil. A tam to všechno začalo.

Zastava, která je předmětem této recenze je u nás doma v pořadí osmá a konečně se dostávám přímo k ní.

Psal se rok 2009 a já jsem se začátkem školního roku, dva měsíce před osmnáctinami, začal navštěvovat autoškolu. Ironií je, že ač jsem byl do aut blázen už od svých zhruba deseti let, poprvé jsem řídil auto až při první jízdě v autoškole. :D Ale to sem teď nepatří. Takže z logiky věci jsem zatoužil po vlastním povoze. A vzhledem k tomu, že peněz nemáme zrovna na rozhazování, byla Zastava jasnou volbou. Už jen kvůli servisnímu zázemí u nás doma. Takže jsem trávil dny u počítače, prolézal snad všechny všechny inzertní servery co u nás jsou a čekal, až se něco objeví,...

A objevilo, objevila se ONA. Majitel byl poměrně vstřícný, do chvíle, než jsem ho požádal o fotografie. (Auto totiž bylo více než 250km daleko.) Dočkal jsem se jediné fotografie, v malém rozlišení, kde bylo auto focené z pravé strany (důležité pro budoucí děj) a vypadalo že jen nemá blatníky v barvě (jsou prý laminátové, z Polska), ale jinak že bude všechno v pořádku. Pět tisíc znělo jako fér cena, takže jsme následující víkend sebrali známého s autem, zapřáhli přívěsný vozík a vydali ze Žatce až do dalekého Broumova.

Když jsme dorazili na místo, do krásné horské krajiny téměř v Polsku, ukázala se krutá realita. Majitel, pán v důchodovém věku, nebyl až takový sympaťák jak se zdálo po telefonu, také nebyl tak vstřícný jako po telefonu... A vidět auto předem komplet (ze všech stran + interiér) asi by se nikam nejelo,...
Celá řidičova strana byla velmi prasácky zakitovaná, přední čelo zohýbané, na autě bylo několik různých odstínů zelené barvy, majitel byl kuřák, což se samozřejmě podepsalo na interiéru, převodovka neřadila zrovna sametově a tak dále a tak dále... Prostě šrot. A majitel neslevil ani korunu... Ale když už jedete takovou dálku a projedete tolik benzínu, neodjedete přeci s prázdnou...
Takže Zastava jela s námi (A s ní náhradní díly v jejím kufru, v kufru BMW E30 kombi i v přívěsném vozíku). Cestou domů po silnicích první třídy a okreskách, dosáhla Zastava krásné spotřeby zhruba 6,5l na 100km, což bylo asi jediné příjemné překvapení celého dne.

Postupně vycházely najevo i další závady, které se nám předchozí majitel neobtěžoval sdělovat; přední tlumiče tekly, vzadu hučely ložiska, přední ramena byla na odpis, a tak dále a tak dále...
Takže se na Zastavě postupně vyměnil téměř celý podvozek, sloupaly se samolepky, vyměnily se tlumiče, a provedla spousta dalších oprav... Mezitím v ní tatínek potkal srnku, takže výměna světel, rovnání nárazníku... A pak ještě na náledí došlo ke "sťuknutí" s Passatem (B5), nám se rozbil blinkr a Passat měl zmačkaný zadní blatník. :D


Mimo oprav bych zmínil asi jen dvě malé “úpravy“.

První úpravou bylo, krátce po koupi, vyhození těch hnusných, zašlých sedaček po kuřákovi (foto v galerii) a jejich nahrazení sedadly v černé kožence i s opěrkami. (foto momentálně nemám) Sice to byl krok zpět, protože zašlé sedačky byly polohovatelné, kdežto koženkové nejsou, ale nepociťuji, že by mi polohování chybělo. A hlavně, interiér tahle změna pozvedla na úplně jinou úroveň.
Druhou úpravou, kterou si situace víceméně vynutila, byla výměna prasklého volantu. Vzhledem k tomu, že to je chronický problém, nebylo možné vzít volant “z domácích zásob“, tudíž se muselo přistoupit k “aftermarketovému řešení“. Tímto řešením se nakonec stal volant Italské značky MOMO, který najdete v galerii. Někomu se líbit nemusí, ale mně vyhovuje. Má průměr 350mm, takže je o něco menší než původní (vnější obvod volantu MOMO je asi jako vnitřní obvod originálního). “Nába“ byla vyrobena “samo-domo“ (ani nechtějte vědět jak),... Jen se musí ještě dořešit fungování klaksonu, který byl uprostřed původního volantu. Ale nijak to nehoří, protože netroubím. :D


V současné době Zastava už zhruba rok stojí. Postupem času se problémy s převodovkou tak zhoršovaly, že se často povedlo zařadit čtyřku až na několikátý pokus. Posléze se přidaly i problémy s trojkou, takže se momentálně jezdí jiným autem (respektive jinou Zastavou) a až bude chvíli čas a počasí, vymění se komplet převodovka i s kulisou, aby bylo jisté, že je problém eliminovaný.



Pokud jste dočetli až sem, obdivuji Vás a asi Vám i gratuluji. :D Taktéž se rovnou omlouvám za fotogalerii. Mám jen těch několik nekvalitních fotek po koupi. Nemám moc čím fotit (kromě starého telefonu) a také jsem nikdy nebyl ten typ, co si fotí auto kdykoli s ním někam jede. :D
A vzhledem k tomu, že auto je teď odstavené, není ani co fotit. Ale slibuji, že jakmile bude auto zpět v provozu, fotogalerii milerád doplním.

Měli-li byste nějaké dotazy, případně by Vám v recenzi něco chybělo, neváhejte napsat.

Silné stránky

- živý a točivý motor
- podvozek i dnes zvládá ostřejší jízdu
- vzhledem k rozměrům vozu prostorný interiér
- jednoduchá konstrukce
- lehké a přesné řízení
- minimum elektroniky

Slabé stránky

- převodovka má jen 4 rychlosti (dobový standard)
- vzpěry pátých dveří časem slábnou
- praskající volanty
- vzhledem ke konstrukci zadní nápravy vůz lze jen velmi obtížně snížit
- odchází mechanismus stahování oken předních dveří

Zkušenosti se servisem (poruchy, opravy):

- Servis si řešíme sami
- Co se poruch týče, auto nás nikdy nikde nenechalo. I když se porouchá, vždy dojede domů.
- Je natolik ohleduplné, že když se rozhodne mít závadu způsobující nepojízdnost, vždy to udělá doma

Zkušenosti s prodejcem (autosalon / autobazar)

Prodejcem byla soukromá osoba. Kdybychom byli na Aukru, vysloužil by si velmi negativní komentář