Fiat Punto

Hodnoceno: 66× Ohodnoťte toto auto - přihlašte se

Popis vozu

Úvod

Punto si pořídili babička s dědou jako náhradu za již letitou škodu 105. Věřím, že oproti škůdce musel být rozdíl propastný. Po smrti prarodičů padl do našich rukou, a tak jsem se ho velmi rád ujal. Celá naše rodina k němu měla velmi vřelý vztah, byl to prostě dědův Punťa. Navzdory občasným výtkám s ním celá rodina jezdila moc ráda. Můj vztah k němu byl o to větší, že to bylo v podstatě moje první auto. Takže co se týče historie. Prarodiče ho pořídili od člověka, který ho po lehké bouračce dotáhl z německa a opravil. Další strasti a radosti si už užíval s naší rodinou.


Výbava

Naše Punto nebylo nějak našlapané výbavou, přeci jen šlo o jednoduchý městský vůz. Mezi nadstandartní výbavu lze zařadit airbag řidiče, elektrické stahování oken vpředu a autorádio s CD (to jsem ovšem dokupoval až já, před tím byla v autě jen příprava). Na druhou stranu auto nemělo posilovač řízení, který by se vzhledem k určení vozítka (druhé auto do rodiny pro městský a příměstský provoz, často určené pro ženy) dal považovat za nutnost. Nicméňě při velikosti "koleček" nebylo ani parkování žádná velká dřina. V parných letních měsících také zamrzela absence klimatizace.


Exteriér

Punto není vzhledem ke svému roku výroby žádný mladík, nicméňě za svůj design se (jak už je u italů zvykem) nemusí stydět. Působí stále svěže a v porovnání s jinými auty stejného data výroby velmi pěkně. Náš Punťa byl "oblečen" do karoserie třídveřového hatchbacku a nalakován pěknou tmavě zelenou metalízou. Moc často jsem tuto barvu na třídveřových Puntech nevídal. Auto v ní vypadalo trochu nenápadně, nicméňě zajímavě. Zepředu se tváří poměrně usměvavě, maska je docela kulatá, bez velkých prolisů nebo nasávacích otvorů. Auto bylo koupeno s nárazníkem z jiného Punta. To se později negativně projevilo, protože nárazník byl původně žlutý a černé přestříkání se z části odlupovalo a začala prosvítat žlutá barva. Žádná tragedie. Další chyba tohoto nárazníku byla, že původně měl v sobě integrované mlhovky. Ty však na našem voze chyběly. K našemu překvapení jsme se dověděli, že nic jako záslepky neexistuje. Je to prostě jiný typ nárazníku, který nemá díry pro mlhovky vyříznuté. Rozhodli jsme tedy pro zakoupení mlhovek a dodatečné instalaci. V nárazníku to nebyl problém, horší to bylo s tlačítkem, které v interéru chybělo. Věc se vyřešila kolébkovým přepínačem pod palubkou. Nekazilo to vzhled, ani nijak nevadilo. Takže proč ne. Za nějaký čas se ale někde přerušilo vedení a mlhovky přestaly fungovat. Pokoušel jsem se přijít na to, kde se stala chyba. K ničemu jsem nedošel, takže mlhovky měly dál pouze funkci záslepek v nárazníku. :) Z boku Punto působilo vyrovnaným, už ne tak kulatým dojmem, jako vepředu. Boční profil karoserie byl povedený, vévodily mu dlouhé a na velikost auta poměrně mohutné dveře. Našemu kusu trochu na vzhledu ubírala maličká třináctipalcová kola netradičního rozměru 165/60. Vzadu byla dominantní vysoká světla ve sloupcích, velké víko kufru a mohutný černý nárazník. Vůbec oba nárazniky lakované v černé barvě byly dosti mohutné a možná trochu nevzhledné, ale o to praktičtější, vzhledem k předurčení auta do městského provozu. V černé byly nicméně i kliky a vnější zpětná zrcátka a tak to společně z tmavou zelenou tvořilo v celku povedený celek.


Interíer

Náš Puntík měl interiér a sedadla potažené látkou světle béžové barvy, která u Punt v našich končinách také není nijak obvyklá. Na jednu stranu to vypadá moc pěkně, ale na druhou je to dosti nepraktické. Kolikrát jsem ze sedadel odstraňoval fleky od čokolády a jiných znečišťovadel. Na levém zadním sedadle zůstal jeden nevyčistitelný flek, Bůh ví od čeho (snad pes příbuzných, fakt nevim) :) Sedadla vzadu byla dimenzována spíše pro větší nákupy, popřípadě menší děťi. Byla to lavice s minimálním bočním vedením. Navíc v našem Puntu chyběly vzadu hlavové opěrky, a proto bylo cestování v druhé řadě spíše utrpení. Na druhou stranu kolikrát za tu dobu, co jsme ho měli, jel někdo vzadu... Přední sedačky na tom byly o poznání lépe. Boční vedení bylo výrazně lepší, sedáky ale poměrně krátké. Posez řidiče byl, jak je na městské auto zvykem, poněkud vzpřímený, nicméňě nic na co by se nedalo zvyknout. Vepředu už se tedy žít dalo, na dovolenou k moři bych tu asi jet nechtěl, ale na běžné ježdění to stačilo. K palubce a přístrojům. Kapličce přístrojů vévodil velký rychloměr, který ze stran obklopovali otáčkoměr (zprava) a ukazatel teploty chladící kapaliny a stavu paliva (zleva). Přístroje byly dobře čitelné a přehledné. Středový panel působil stroze a jednoduše, nicméňe vše bylo na dosah a logicky se ovládalo. Jediný ovladač, ke kterému bych měl výtku je ten od varovných blinkrů. U těchto Punt je dost nešťastně utopený mezi volantem a přístrojovkou. Pro jeho stisknutí je tedy potřeba buď prostrčit ruku skrz volant nebo ho obejmout ze strany. V některých situacích nic lehkého ani příjemného. Volant samotný měl poměrně tenký věnec, nicméně vypadal na rozdíl od dvourameného bezairbagového mnohem dospěleji. K páčkám pod volantem nemam žádné připomínky. Opět bych chtěl vyzvednout geniální jednoduchost, kdy při vytažení klíčku se vypnou světla a o po vsunutí a pootočení opět zapnou. Pro zapnutí parkovaček bylo třeba stisknout malé tlařítko u spínací skříňky a pootočit klíček na druhou stranu. Před spolujezdcem se nachází středně objemná schránka a díky absenci airbagu i velká odkládací polička. Nicméně nedoporučuji odkládat věci jako mobil a klíče, jinak je po průjezdu první zatáčkou budete hledat na podlaze. A ještě jedna rada, nezkoušejte nechávat prsty v okně při zavírání. Punto totiž nemá pojistku proti přivření. :) V interiéru se člověk cítil docela dobře, kvalita zpracování byla spíše průměrná. Samozřejmě bylo těžké zbavit se pocitu, že sedíte v malém autě. Nicméně pocitově jsem se tu cítil lépe, než třeba ve felicii. Ale je to můj názor.


Motor, řazení a jízdní vlastnosti

Naše punto bylo osazeno dvanáctistovkou o výkonu 43kw (60 koní). To není nijak moc, ale auto nebylo nijak těžké a pro městský provoz to stačilo. Na okrskách už to bylo horší, s autem se dalo jet v pohodě tak do 110 km/h, pak už se Punto cítilo dost nejistě. Nejvíce jsem s ním jel tak 140, ale tuhle rychlost už je potřeba ho dost přemlouvat. Co se týče zrchlení, tak z nuly na padesát (ano, jsme ve městě) to docela šlo, dál už to bylo horší. A pokud bylo potřeba předjet nějaké auto, museli jste si vybrat dosti dlouhou rovinku, protože pružné zrychlení opravdu nepatří mezi silné stránky tohoto motoru. Jednou jsem jel s Puntem, ve kterém krom mě seděli další 4 (!) dospělí lidé a kufr byl plný dost těžkých věcí. Tehdy jízda opravdu moc příjemná nebyla a i na rovině bylo potřeba auto dost přemlouvat. Ale jak říkám, pro městský provoz v jednom nebo dvou lidech ideální. Převodovku a řazení bych zařadil spíš mezi záporné vlastnosti auta. Dráhy řadící páky byly dlouhé a řazení značně gumové. Ke konci našeho provozu občas nešla čistě zařadit zpátečka. Bylo potřeba zařadit nejdřív jiný rychostní stupeň, popřípadě neutrál a pustit spojku, pak už šlo vše jak mělo. Zpátečka se řadila doprava dolů při páce zamáčknuté dolů. K jízdním vlastnostem. Ty byly omezeny hlavně malinkými úzkými koly, na to bylo potřeba při průjezdu zatáček pamatovat. Náklony nicméně nebyly nijak tragické a podvozek byl docela dobře čitelný. Díky absenci posilovače byl navíc slušný kontakt s vozovkou a předními koly. Punto se tak celkově (i díky malým převisům) docela dobře řídilo.

Silné stránky

Nízká pořizovací cena
Nízké náklady na provoz
Levné náhradní díly
Nezájem zlodějů
Praktičnost
Podíl cena/užitná hodnota

Slabé stránky

Pro mimoměstský provoz malý výkon motoru
Malý rejd
Absence klimatizace a posilovače
Problémy s elektronikou

Zkušenosti se servisem (poruchy, opravy):

Kupodivu to byly většinou jen maličkosti, jen sem tam něco trochu vážnějšího, ale nic co by bylo drahé nebo nějak fatální.

Několikrát odešel náhon tachometru (aspoň bylo na co se vymlouvat :)

Problém se spínáním ventilátoru motoru a jeho následné přehřívání

Pískání větráku, který přivádí vzduch do kabiny. Jo a taky občas nefungovaly některé jeho stupně

Měněný výfuk a akumulátor

Na ostatní se nevzpomínám. Když mě něco napadne, připíšu to...

Zkušenosti s prodejcem (autosalon / autobazar)

Dědictví, takže žádné.

Příběhy, zkušenosti, připomínky atd.

Tady budu psát na co jsem nahoře zapomněl, popřípadě co se tam nevešlo, nebo tam nepatřilo.


První co mě napadá je, že naše Punto bylo docela ošklivě potlučené od krup. To bylo vidět, hlavně na střeše, kde se udělaly nevzhledné promáčkliny. Kroupy také nakřáply obě zadní světla.

S Puntem jsem měl i svoji první nehodu. I když ne přímo. Jedné zimy se mi (samozřejmě na letních gumách) povedlo zapadnout na poměrně úzké silnici. Mimochodem na mojí obhajobu. Vyšplhal jsem se až překvapivě vysoko, protože když jsem otevřel dveře a vystoupil oblédnout terén, tak jsem okamžitě podklouzl a pěkně si nabil. :)) No, takže jak říkám, auto bylo na krajnici a díky ledu na silnici s ním nešlo nic dělat. Tak si řikam, že vystoupim a hodim pod to třeba nějakej písek nebo hlínu. Ale co čert nechtěl. Seshora se blížila stará Tatra s přívěsem, plně naložená řepou! Ano, byl prosinec, sníh a oni sváželi řepu! Tak mávam ať stojí. Řidič zašlápl brzdy, všechna kola se zablokovala a milá Tatra si to i s přívěsem a řepou sáňkuje do mýho milýho Puntíka. No ten pocit Vám nepřeju zažít. Tak jsem tak bezmocně přihlížel, jak tatra nabrala auto, přetočila ho a až po několika metrech se zastavila. No abych to zkrátil, výsledek byl zdemolovaný levý přední blatník, prasklý přední nárazník, promáčklá kapota levé dveře. Přivolaní policisté potvrdili vinu řidiče Tatry (nevyhnul se stojící překážce) a proto to šlo z jeho pojistky. Takže hned po opravě jsme sehnali zimáky... Mimochodem, byly to nějaký Matadory určený pro Rusko, který měly díry pro nastřelení hřebů. :)